» LAST MINUTE zájezdy Řecko, Kypr

Dovolená Řecko 2013 = Láska na první pohled. V Řecku naleznete vše, po čem na své dovolené toužíte. Řecko – to je dovolená nejen pro milovníky historie, ale i odpočinku, pohody a příjemné atmosféry, krásných pláží a neuvěřitelně čistého moře, panenské přírody, pohostinnosti místních obyvatel a samozřejmě i výtečných řeckých specialit.

Řecko leží v jihovýchodní části Evropy. Skládá se z pevninské části (s poloostrovem Peloponés na jihu) a z mnoha velkých a menších ostrovů. Zaujímá jižní výběžek Balkánského poloostrova mezi 36° a 41° severní šířky a mezi 20° a 26° východní délky. Rozloha činí 131 944 km2, s přilehlými moři vzroste rozloha na 400 000 km2. Z celých 15 021 km řeckého pobřeží lemuje celých 11 000 km více než 2000 ostrovů.

Významnými ostrovy Řecka jsou především Kréta, Kyklady a Iónské ostrovy. Suchozemská státní hranice měří 1170 km. Na severu hraničí s Albánií, Fyromem, Bulharskem a Tureckem, na západě, jihu a východě je obklopeno moři.

Řecké dějiny jsou jak v evropském tak ve světovém kontextu velikou zvláštností. Řecko jako kolébka evropské kultury nikdy nebylo velikou říší, s výjimkou krátkého období vlády Alexandra Velikého. Vždy to byly malé městské státy vázané spolu pouze různými dohodami. Občas došlo mezi nimi i ke krutým bojům. Čím bylo Řecko pro Evropu, tím byla pro Řecko Kréta, malý, ale významný ostrov mezi Egejským a Lybijským mořem. Ta byla v dobách své největší slávy (přibližně před 3500 a 4000 lety ) velice mírumilovný stát, který pro svou obranu i rozvoj využíval výlučně svého mocného loďstva, takže např. na Krétě nenajdeme opevněné paláce. Nejslavnější antické památky např. slavný aténský Parthenon či vlastně celá Akropole byla vybudována ve velmi krátkém období Periklovy vlády. Přes onu roztříštěnost se Řekové dokázali ubránit i tak mocným říším jako byla říše perská. Jediné období, kdy bylo Řecko opravdu velkou říší byla vláda Alexandra Velikého (Makedonského). Toto období trvalo přibližně 11 let. Ironií je, že střed této říše nebylo to pravé antické Řecko, za které považujeme Athény případně Spartu, ale do té doby téměř bezvýznamná oblast Makedonie.

Řecko – to jsou památky, historie, krásná panenská příroda, čisté moře, nádherné pláže, pohostinnost … – prostě báječná dovolená…

PROHLÉDNĚTE SI SLIDE SHOW Z ŘECKA…

---

Věděli jste, že…

… na Korfu pobývala císařovna Sissy, která si svou mladistvou krásu udržovala sportem, přísnou dietou a pobytem právě na tomto ostrově?

… na ostrově Kos se narodil zakladatel moderního lékařství Hippokrates a jednou z nejznámějších památek je Asklépion?

… Kréta je největší řecký ostrov, který od západu k východu měří 260 kilometrů a od severu k jihu až 60 km?

… Lefkada je panenský ostrov především díky miliardáři Onassisovi, který koupil blízký ostrov Skorpios a všemi prostředky brzdil rozvoj turistiky?

… na ostrově Lesbos v letovisku Anaxos si můžete objednat i v češtině a na požádání vám připraví klasický český bramborák?

… na poloostrově Peloponés se nachází bývalé hlavní město Řecka? Jde o okouzlující město Nafplio s neopakovatelnou atmosférou.

… z Pierie lze při koupání pozorovat Olymp, kde podle báje žijí řečtí bohové v čele s Diem?

… městečko Lindos na ostrově Rhodos je považováno za jedno z nejhezčích v celém Řecku?

… na ostrově Samos se před zhruba 2500 lety narodil antický matematik a filozof Pythagoras, autor věty o čtverci nad přeponou?

… na ostrově Thassos nenajdete žádné velké hotelové komplexy, ale jen příjemné hotýlky a originální taverničky?

… na Zakynthosu se nachází nejčastěji zobrazovaná řecká pláž? Navagio, pláž ztroskotanců, je přístupná pouze z vody.

Nový rok snad každého z nás přiměje plánovat nové cesty a také vzpomínat na příjemné zážitky z cest minulých. Řecko nabízí opravdu spoustu důvodů, proč stojí za to ho navštívit. Jen namátkou – nádherně pestrá krajina, možnosti nejrůznějších aktivit, jedinečná gastronomie… Pokusili jsme se omezit výběr na 10 důvodů, proč návštěva Řecka stojí za to. Bez ohledu na pořadí nabízíme důvody, proč by si cestovatel měl vybrat Řecko jako svůj příští cíl.

JEĎTE DO ŘECKA PROTO, ŽE:

1. … jste v Řecku ještě nikdy nebyli. Že jste doposud neměli šanci? Cesta do Řecka napoprvé je zážitek, který vám změní život. Už jen naprosto unikátní kultura a krásy malebné krajiny samy o sobě stačí, aby vás zcela ohromily. Přidejte to ostatní, co může Řecko nabídnout a připravte se na zkušenost, na kterou nikdy nezapomenete.

2. … jste v Řecku už byli. Řecko je zemí, kde nádherné zážitky nikdy nekončí. Je stále co objevovat, prozkoumávat, ochutnávat a cítit. Připravte své smysly na vnímání míst, kde jedinečné prvky přírody nabízí nepřeberné možnosti požitků. Dokážete si ještě vybavit vzrušující pocity, které jste prožili při vaší první návštěvě Řecka? No, zaručujeme, že tyto vzpomínky nikdy nevyblednou.

3. … v Řecku je skvělé klima. Díky perfektním klimatickým podmínkám si může každá návštěvník vychutnat každé roční období ve všech koutech Řecka. Nepozná ani extrémní vedra ani extrémní zimu. Ideální klimatické podmínky nabízejí možnosi, jak strávit nezapomenutelnou dovolenou, při které si můžete užívat i spoustu nejrůznějších aktivit.

4. … je tak snadné se do Řecka dostat (… a je těžké zapomenout) Do Řecka se dostanete velmi snadno, ať už autem, letadlem či lodí. Tak na co čekáte? Zarezervujte si lístek a jeďte si prožít svůj „řecký zážitek“.

5. … řecká příroda je tak různorodá. Řecká příroda je neuvěřitelně rozličná a najdete zde mnoho míst a krajin, které nenajdete nikde jinde na světě. Zárověn zde naleznete ode všeho trošku. Jakoby miniaturní svět, ve kterém se nachází všechno: nádherné ostrovy a oceněné pláže, zasněžená horstva, rozlehlé lesy či malebná hradní města.

6. … můžete navštívit místa památek světového dědictví UNESCO. Využijte šanci vidět a prozkoumat některé z nejúžasnějších památek světa – jako je například archeologické naleziště v Delfách nebo dech beroucí středověké město Mystra na Peloponésu.

7. … několik věcí najdete pouze a jenom v Řecku. Ochutnejte mastix, který se vyskytuje výhradně na ostrově Chios, vystupte na nenapodobitelné skalní útvary Meteora a potápějte se do jeskyní, které ještě nebyly prozkoumány – to je jen několik návrhů z celé škály aktivit, které můžete v Řecku podniknout. Chcete přece využít šance zažít něco tak vzácného a vyjímečného. Nebo ne?

8. … Řecko je ostrovní impérium. Řecko je ostrovní země. Ostrovy různých tvarů, různých velíkostí, různého charakteru – tedy i různých možností. Čekají na vás pláže, které patří mezi nejkrásnější na světě. Máte možnost se uvolnit, fizycky i psychicky, vychutnat si slunce a modré, křišťálové moře. A ještě zažít nějakou zábavu.

9. … řecká strava má tak vynikající chuť. Světově proslulá vytříbenost středomořské kuchyně čeká na vás. Zdejší jídlo je desetkrát lepší a zdravější nejen díky receptům, předávaným odedávna z generace na generaci, ale také proto, že řecká strava se zakládá na čerstvých produktech.

10. … navštívit byste měli Akropolis a nové akropolské muzeum. Je to místo setkání řecké historie a budoucnosti s originály západní civilizace.

1) POKLAD STŘEDOMOŘÍ – OLIVOVÝ OLEJ

Olivový olej není jen neodmyslitelnou součástí každého řeckého jídla, je to klíčový prvek řecké kuchyně. Jeho použití – vždy v malém množství – hraje rozhodující roli v obohacení chuti každého jídla, salátu a prakticky každého dezertu. Dnes je za studena lisovaný olivový olej mezinárodně ceněný pro svůj přínos do zdravé výživy. Ve východním středomoří jsou olivy známé už od dávných dob (2700 – 2300 př.n.l.). Vždy hrály důležitou roli nejen ve stravování, ale ovlivňovaly životní styl v celých oblastech. Za zázrak se dá považovat objev olivového oleje mačkáním oliv vynalézavými Řeky už v antické éře. Olej přinesl světlo do temné noci, byl základem parfémů a terapeutických olejů a samozřejmě dodával chuť a nutnou jemnost jídlům a salátům. Spory o jeho kvalitě po celém Řecku jsou tak četné, jako mnohé jsou oblasti, kde se olej vyrábí. Obyvatelé Lesbu by se opravdu urazili, kdyby měli jen připustit existenci lepšího oleje, než je ten jejich. Lidé z Kalamaty neberou ani v úvahu pochybnosti o nejvyšší kvalitě jejich oleje. Ti, co jsou z Amfissy nedovolí ani jakékoliv hovory o tom, které olivy jsou nejlepší. No a Kréťané nestrpí dokonce ani jakékoliv vtipkování na toto téma. Přirozeně všichni mají pravdu, protože bohatá chuť a typické aroma olivového oleje, hluboce zakořeňěné v našich myslích od dětství, zanechají v našich chuťových pohárcích nesmazatelné stopy. Oliva – tento malý extrémně hořký plod, je po bolestivém mačkání a dlouhém procesu přeměněna na báječnou pochutinu s širokou škálou chutí, záleží jen na množství přidané soli, octa a koření. Není tedy oliva metaforou pro samotný život v tvrdých podmínkách této země?

2) SÝR FETA

Bílý sýr z ovčího mléka (zákonem povoleno je 30 procent mléka kozího), zrající nejméně 3 měsíce ve slaném roztoku, se nazývá feta. Tento název platí v souladu s zákonem EU o ochraně označení původu zemědělských produktů. Fetu mají rádi lidé na celém světě – bez ohledu na to, zda je to ta skutečně pravá. Sýr feta tvoří základní součást řeckého salátu. Pokud je servírovaná samostatně, pokropí se troškou za studena lisovaného olivového oleje, posype špetkou oregana a ozdobí olivami. Kozí sýr je většinou tvrdší, ale například v jižní oblasti Egejského moře se vyrábí měkká, krémovitá varianta fety. Feta se vyrábí už od dávných dob, ale nikdo přesně neví, kdy byla vlastně objevena. Veškeré suroviny na výrobu fety pocházejí ze samotné ovce, sůl se sbírá mezi kameny na mořském pobřeží, kde jsou jí spousty. Aby mohla být feta převážena ze sýrárny, krájí se na velké kusy ve tvaru hranolů, které jsou skladovány ve slaném roztoku nebo kyselém mléce. Když se kostky sýry vytáhnou z roztoku, jsou už ztuhlé. Před podáváním se krájí na plátky: řecky plátek = feta, tak sýr dostal své jméno. Tento název vlastně pochází z italštiny a poprvé začal se používat v 17. Století. Feta, pro většinu Řeků prostě „sýr“, není oblíbený jen v salátech. Jako samostatný chod se může zapéci zabalený v alobalu spolu s kousky papriky, rajčat a cibule (známé jako bougiourdi). Servíruje se i jako součást příloh, nakrájená na malé kousky, společně s lilkem, bramborou a tykví. Ať už si fetu vychutnáte na jakýkoliv způsob, prostá slaná chuť tohoto sýra vám vždy vylepší chuť vašich jídel.

3) NÁPOJ OUZO – ALKOHOL ČISTÝ JAKO VLNY EGEJSKÉHO MOŘE

Historie ouza je stejně stará jako historie destilace. Tradice jeho výroby započala už v dávnověku a historek o jeho názvu je bezpočet. Podle té nejznámější, dostal tento nápoj Řeků jméno z italské věty „Uso di Massalia“, což znamená „pro použití v Marseille“. V polovině 20. století bývalo město Marseille hlavním exportním přístavem. Dnes můžeme ouzo považovat za jakéhosi vyslance Řecka v zahraničí – vyváží se do více než 40 zemí – samozřejmě výhradně 100% řecká výroba. Lesbos se právem považuje za místo, kde ouzo vzniklo. Vyrábí se zde oficielně od 19. století. Městečko na jižním pobřeží Lesbu, Plomari, se považuje za rodiště ouza. Prvotřídní anýz ze sousední vesnice Lisvori (anýz je tam údajně nejlepší na světě), Chioský mastix, aromatické bylinky z Lesboských strání, stejně jako znalost umění destilace – to jsou hlavní kvality ouza. Tento „vznešený“ nápoj Řeků je řazen do kategorie „anýzových destilátů“ – mezinárodní klasifikace, pod kterou jsou alkoholické nápoje s anýzovou příchutí. Je výsledkem dokonalého výrobního procesu, kde se používají výhradně přírodní, v zemědělství nepěstované produkty. Jednou z předních vlastností ouza je jeho čirost, zajištěná správným destilačním procesem. Výroba destilátu je poctivý, časově náročný rituál, který dodnes probíhá tradičním způsobem – používá se malý měděný destilační přístroj „amvikes“. V Řecku je ouzo nápojem pro nejrůznější příležitosti. Může být podáváno jako aperitiv, ideálně jak s předkrmy, tak i s hlavním jídlem. Servírováno s vodou nebo bez vody, s ledem nebo bez ledu, lahodné, příjemné, osvěžující. Po přidání vody či ledu krásně mléčně zbělá. Zkuste a vychutnejte si tento originální řecký nápoj.

4) CHUŤ MOŘE – SOLENÉ SARDINKY

Tuto malou, nenáročnou rybku najdete po celém Středozemním moři, kde je známá jako rybka chudých lidí. To je asi i důvod, proč se už po staletí připravuje na spousty různých způsobů. Ovšem nejoblíbenější (a nejsnadnější) způsob je smažení. Sardinka se očistí, obalí ve strouhané housce a vloží do horkého oleje. Na smažení musí být sardinka čerstvá, to ale není snadné zajistit v každém ročním období. Už dávno před objevením mrazáků museli naši předkové najít způsob, jak čerstvé sardinky uchovat. Zvolili proces sušení na slunci nebo nakládání do soli. Pro obě přípravy je nutné sardinku rozříznout a nakrájet na tenké plátky, potom je vysušena – ať už na slunci nebo větším množství soli. Proces nakládání do soli vyžaduje, aby sardinka byla ihned vyčištěna, vykuchána a zbavena hlavy. Potom se musí vytřít spoustou soli, která odsaje vlhkost. Ocásek se neodděluje, aby bylo svačinku za co chytit. Po několika dnech je sůl nahrazena čerstvou, suchou dávkou soli. Potom se ryby naskládají do neprodyšně uzavřených nádob i se solí, která je zakonzervuje. V oblasti Egejského moře se nasolené ryby tradičně uchovávaly ve velkých džbánech, ale ty byly s rozvojem průmyslu nahrazeny konzervami. Sardinky mají mimořádně vysoký obsah mastných kyselin omega-3, vitamínu D, B12 a proteinů. Jsou velmi zdravou součástí stravy. Před podáváním se ze sardinek většina soli opláchne a pro zlepšení chuti se pokapou olejem a octem. K takovéto vynikající svačince je výborné dát si skleničku ouza.

5) CHUŤ ZEMĚ – JEČNÁ BULKA DAKOS

Říká se, že srovnávat ječmen s pšenicí je jako porovnávat osla s koněm: každý obdivuje koně, ale když přijde na tvrdou práci, přednost má odolný a na chov nenáročný osel. Pšenice dává bez pochyby chlebu lepší chuť, ale ječmen je mnohem méně náročný na pěstování, zpracování a je méně napadán hlodavci. Je tedy pochopitelné, že odlehlé skupiny zemědělských společenství – v horách nebo na ostrovech – raději pěstovali ječmen. Luxus pěstování pšenice přenechali lidem na pláních Thessalie s úrodnou půdou a dostatkem vody. Zrní sepo staletí mlelo na ručních kamenných mlýnech, později ve větrných mlýnech, tak typických na Kykladských ostrovech. Mouka byla hrubá, lehce nažloutlá. Ihned se z ní zadělalo těsto, vytvarovaly kulaté bulky s otvorem uprostřed a dvakrát se přepekly. Tyto bulky si brávali rolníci na pole, také děti, když si šly hrát nebo rybáři, když se vydávali na moře lovit. Bochníčky nezvětraly ani se nezkazily, pokud zůstaly suché. Ve spižírně musely zůstat suché, ale před podáváním se většinou mírně namočily. Labužníci z Kréty, kteří si mohli dovolit přece jen o malinko více, než větrem bičovaný prostý lid z Kyklad, doplnili navlhčený bochníček troškou čerstvých, voňavých nasekaných rajčat, dvěma lžícmi měkkého bílého sýra, zakápli kvalitním olivovým olejem a přidali špetku oregana – no a to je jejich recept na slavnou delikatesu známou jako „dakos“. Nejlépe taková svačinka chutnala se skleničkou tsikoudie (pálenka z vína). Kréťané zkrátka vědí, jak na to.

6) PRYSKYŘICE MASTIX

Proč odrůda řečíku lentišku, která vypouští pryskyřici mastix, roste pouze na ostrově Chios, je velkou záhadou. Tento jev byl ve 3. století n. l. prohlášen obyvateli Chiosu za zázrak. Tehdy si začali uvědomovat užitek z pěstování tohoto stromu. Strom roste ve všech oblastech Středozemí, od Španělska až po Izrael. Veškeré snahy vyšlechtit takovou „mastixovou“ odrůdu, jaká je na ostrově Chios, však zcela selhaly. Pouze na Chiosu lentiškové stromy „slzí“. Tajemství spočívá zřejmě v malém množství srážek, většímu vystavení slunci a vápencovém podloží kolem vesnic Mastichoria (mastixové vesnice). Vesničky leží v jihozápadní části ostrova. Stromy, či spíše keře dorůstají výšky kolem 1 m. Během léta se půda kolem nich zametá a pečlivě udržuje čistá. V určitých místech se kůra kmene podélně nařízne a strom začíná „plakat“. Vytéká klihovitá hmota, která v kontaktu se vzduchem krystalizuje. Po 15 dnech se posbírají i mastixové krystalky spadané na zem nebo zachycené na kmeni stromu – ty je nutné pečlivě očistit. Zvláštní, typické aroma mastixu, které opravdu vyniká mezi nejrůznějšími vůněmi, přilákalo pozornost kulinářských znalců, kteří pracovali pro Validu Sultana – matku sultána osmanské říše. Jako matka sultána chtěla pro svého syna něco opravdu unikátního – jako nakonec každá matka pro svého syna. Chtěla mu poskytnout královskou péči. Bystří a vynalézaví chioští cukráři začali používat mastix ve velmi malých dávkách, jako aroma a lehkou příchuť do dortových krémů, cukroví a do likérů. Zjistili, že když se žvýká nezpracovaný, má osvěžující a čistící účinky na dutinu ústní. Jeho vůně a chuť je tak zvláštní, že navždy utkví v paměti.

7) PROSLAZENÉ OVOCE

Po celém Řecku neroste zelenina nebo ovoce, které by nebylo možné naložit do cukrového sirupu. Kaštany, citrusy, melouny (hlavně jejich slupky), lilky a rajčátka, různě kandované, proslazené či v sirupu – opravdová řecká delikatesa. Tradice nakládání do cukru se jinde na balkáně nebo v oblastech, kam kdysi sahala Otomanská říše tolik nedodržuje. Možná proto, že ovoce severněji na Balkáně obsahuje více rostlinných tuků vzhledem k chladnějšímu klimatu. Do chvíle, kdy byla dovezena do Řecka cukrová řepa, byl importovaný cukr drahý. Přesto se umění nakládání ovoce a zeleniny do cukru v Řecku rozvíjelo. Na ostrovech v Egejském moři se dá nazvat opravdovou vědou. Obyvatelé ostrova Chios sloužili sultánovi jako cukráři. Byli velmi bystří a vynalezli mnoho různých způsobů, jak nakládat do cukru. Bez ohledu na to, zda je ovoce lehce nakyslé jako višně nebo kyselé jako rybíz, po hodinách vaření v cukrovém sirupu se přemění v úžasnou pochoutku, která se rozplyne na jazyku. Za starých časů bývalo zvykem, že paní domu uctila návštěvu sladkostí, kterou nabrala ze džbánu stříbrnou lžičkou. Bylo to na důkaz, že rodině se dobře vede a že každý si může dle libosti přidávat. Samozřejmě hosté si dopřáli dvě nebo tři lžičky, vychválili cukrářské umění paní domu a spláchli sladkou chuť pohárkem raki.

Řekové doposud nazývají proslazené ovoce „to ze lžičky“. Existuje mnoho receptů. Například v cukrovém sirupu naložená melounová slupka se posype sezamovým semínkem a ozdobí mandličkou. Chutná výborně!

8) PRAVÉ ŘECKÉ NÁRODNÍ VÍNO – RETSINA

Jako studenti jsme si retsinu vychutnávali, přesto dnes děláme, jako bychom ji neznali. Lákají nás vína se složitými názvy, zajímavými nálepkami a vyšší cenou. Nikdy však neodmítneme skleničku nebo dvě dobré, voňavé retsiny – vína, kterého se turisté bojí (ale po ochutnání nemají nikdy dost). Legenda praví, že retsina pochází z antických dob, kdy Řekové vymazávali amfóry na skladování bílého vína borovicovou pryskyřicí. Pryskyřice působila jako konzervační prostředek, zabraňovala oxidaci vína. Částečně prosákla do hliněné nádoby a částečně se smíchala s vínem. Takto dodala pryskyřice vínu jedinečnou příchuť. Jisté je, že tento zvyk se stal běžnou praxí. I vinaři, kteří skladovali víno v dřevěných sudech, přidávali hrstku pryskyřice, aby víno mělo ten krásný nádech borovicového lesa. Dodnes tuto tradici dodržují seriózní výrobci vína, kteří chtějí mít retsinu vysoké kvality, jako například značky Savvatiano nebo Rhodotis. Toto víno se považuje za opravdu lidový nápoj a pije se ke „skromným“ jídlům jako salát ze spařených listů nebo smažená ryba. Studená retsina, stočená ze sudu, se báječně hodí k jednoduché chuti a silné vůni, je zkrátka jedinečná k přátelskému posezení i k srdečným citům. Dokáže prostě a silně probouzet nostalgii vzpomínek na to, jací jsme byli – nebo si myslíme, že jsme byli. Na zdraví!

9) ZLATÝ FAVORIT SUŠENÝ NA SLUNCI – ROZINKY

Už kdysi dávno byly rozinky oblíbená pochoutka pro děti. Obsahují téměř 70 procent cukru, sloužily jako sladká svačinko, která rychle dodá dětem energii po vyčerpávajících hrách. Rozinky zachránily mnoho lidí před hladověním během těžkých let druhé světové války, kdy byly jedním z hlavních řeckých zemědělských produktů a vyvážely se prakticky do celého světa. Rozinky se nevyrábějí pouze z jednoho druhu hroznů. Odrůda sultania – její hrozny jsou známé v cizině jako sultánky – je vyhlášená svou vynikající kvalitou. Rozinky se také vyrábějí z odrůdy Black Corinth (Černý Korint), které se ale spíše hodí při výrobě sladkého pečiva a dezertů, než pro přímou spotřebu.

Vinná réva, ze které se budou sklízet hrozny na výrobu rozinek, se prořezává jiným způsobem a keře mají jinou výšku než keře révy, ze kterých se budou sklízet hrozny pro přímou konzumaci. Po sklizni se sultánky rozprostřou na čisté bílé plachty a ponechají na slunci alespoň deset dní, aby se vysušily. Poté ještě zůstanou na plachtách ve stínu, aby se zajistilo vypaření veškeré vlhkosti. Při sušení vinaři občas hrozny promíchají, aby se k nim dostalo slunce a aby rovnoměrně vyschly. Sultánky neobsahují jadérka, rozinky z nich jsou tedy velmi oblíbené pro snadnou konzumaci. Hodí se pro všechny, kteří potřebují rychle doplnit energii nebo zajistit přísun kalorií, například pro atlety, horolezce, pro cyklisty na dlouhých tratích nebo pro vojáky stojící v zimě na stráži. Samozřejmě jsou velmi vhodné pro děti, které pobíhají celý den. Rozinky se také používají při výrobě sladkého pečiva, například rozinkový chléb a různé typy dezertů. A když se umíte radovat z jejich delikátní chuti, je každá rozinka ve vašich ústech jako sladký výbuch štěstí .

10) SLADKOST ŘECKÉ PŘÍRODY – MED A PASTELI

Antičtí Řekové považovali med za dar od bohů. Nejen pro svou sladkou, bohatou chuť, ale také pro svou skvostnou barvu, lišící se podle druhů kvetoucích rostlin, které včelky obletují. Pro svůj vysoký obsah přírodních cukrů má med nejrůznější využití. Nevýhodou je jeho lepkavá a tekoucí konzistence, Dá se tak těžko využívat při běžných denních aktivitách. Avšak naši předkové byli rafinovaní a našli způsob, jak se s tím vypořádat. Pasteli bylo velmi rozšířené už za časů Hesioda, tedy v 5. Stol. př. n. l. Už od těch dob znají Řekové sezamová semínka, která se původně pěstovala v Africe. Pasteli je proslazená tyčinka, vyrobená spojením medu a sezamových semínek. Postupně se stala oblíbenou po celém Řecku a Středním východě. Je to nejjednodušší typ sladké pochoutky – prostě sezam s medem. Navíc je možné ho skladovat po velmi dlouhou dobu a lze snadno převážet. Pasteli je úžasně povzbuzující svačinka, bohatá na vitamín E, kalcium, fosfor, draslík, magnezium a železo. Dnes se prodává v různých typech a tvarech, měkké nebo křupavé, v obalu, někdy s mandlemi. Je sladké a povzbuzující a přitom mnohem zdravější, než obvyklé dětské svačinky. Celé generace Řeků od dětství mlsali pasteli a jeho chuť a aroma potřebují dodnes.

11) CHUŤ A VŮNĚ KYPR – SÝR HALLOUMI

Halloumi (či „Halumin“, jak mu říkají Kypřané) je opravdový Kyperský kulinářský poklad. Dávno překročil hranice ostrova a rozšířil se i do jiných oblastí. Bílý, polotvrdý sýr se vyrábí buď ze směsi kravského a ovčího mléka – nebo jen z mléka ovcí a koz. Jeho charakteristickou vlastností je schopnost držet v pevném stavu i při vysokých teplotách. Snadno se tedy griluje a smaží, vůbec se neroztaví. Velmi chutný je i za syrova. K přípravě opravdu chutného halloumi je třeba trochu kuchařské zručnosti. Naprosto vynikají kyperští kuchaři, kteří jsou v přípravě halloumi skuteční mistři. Jako lehká svačinka se může podávat halloumi s bílým vínem, které se báječně hodí k jeho chuti. Bílé víno podtrhuje i zvláštní chuť grilovaného nebo restovaného halloumi. Při tepelné úpravě přidávají něktěří znalci trochu bylinek na zvýraznění aroma.

V minulosti bylo možné ochutnat tento sýr pouze v kyperských tavernách, obzvláště v okolí vysokoškolských kolejí. V posledních několika letech se sýr exportuje a najdete ho i ve velkých supermarketech. Je to sýr, na kterém si obzvláště pochutnáte a bude patřit mezi vyjímečné vzpomínky na vaši dovolenou.

...méně informací